Dunedin - Otago
27 – 28.1.2010 - Dunedin - Otago
Odjezdem z Milfordu jsme dokončili cestování po západním pobřeží Jižního ostrova. Za novým dobrodružstvím a poznáním jsme se vydali dál k nejjižnější části ostrova. Podle turistického průvodce, nás však nic kouzelného nečekalo. Jižní část není příliš obdařená zajímavostmi a snad i proto je turistický ruch v těchto místech minimální. Města jsou spíše tichá a ulice v nich jsou prázdné. My jsme dojeli k městečku Owaka, kde se měl nacházet kemp, kam jsme měli namířeno. Navigace nás vedla na určené místo, ale cesta skrz pole naznačovala, že bude někde chyba. Po snad patnáctiminutovém drkotání kamenitou cestou, jsme narazili na zamčenou bránu. Den už se nachýlil a my, unavení z dlouhé cesty, hledali útočiště pro přenocování. Pomocí navigace jsme vyhledali další blízký kemp a vydali se do něj. Opět nás navigace vedla po nezpevněné cestě, kde už nás na jejím počátku varoval nápis na kusu roztržené plachty, že se opravuje most. Byla to však naše jediná šance a tak jsme jeli dál. Po deseti kilometrech jsme ale doopravdy narazili na most, který byl prolomený a před vjezdem na něj, byla nasypána hromada hlíny.
Úsměv se nám z tváří vytratil. Slunce už bylo schované za kopcem a jeho silná záře skrze hutné mraky, vnášela do našich myslí jediné. U mostu bylo malé, rovné místečko, ideální právě pro náš stan. Z mraků se začínalo mrholit a tak jsme postavili stan tady. Rychle uvařili večeři a šli spát.
Brzy ráno jsme vstali, všechno sbalili a vydali se dál. Nijak neokouzlení krajinou jsme zamířili až do většího města Dunedin. To obývá 123.700 obyvatel. Je kompaktní směsicí historie a současnosti. Ulice jsou tu plné života, kavárny lákají svou vůní. V kopcovitých předměstích stojí dřevěné vily a v centru se vznešeně vypínají kamenné viktoriánské budovy. Poloostrov Otago nabízí pestrý přírodní život a spoustu aktivit.
My jsme nejprve navštívili centrum města, prošli náměstí, kde spousta stánků nabízela nejrůznější cetky a suvenýry. Podívali jsme se do kamenného kostela, který zval otevřenými dveřmi dovnitř.
Po chvíli nás ale přepadl hlad a tak jsme šli zpátky do auta. V průvodci jsme našli cestu na poloostrov Otago, kde mají hnízdiště Albatrosi a zátoka je plná tuleňů.
Dlouhou, úzkou a klikatou cestičkou jsme dorazili až na vyhlídku, kde nás vítala spousta drzých a hladových racků.
Snědli jsme svoje svačiny a s foťáky a kamerami vyrazili lovit albatrosy. Moc štěstí jsme ale neměli.
Vrátili jsme se k autu a vyhledali blízký kemp, pro přenocování. S naším štěstím jsme na něj ale opět nenarazili a tak jsme se uchýlili do blízkého motor kempu, kde nás velmi pohostinný už starší majitel přivítal a dal nám místo pro stan i přesto, že byl kemp rezervovaný. Využili jsme teplou sprchu, malou kuchyňku a večer strávili v ní.