Franz Josef glacier
16-17.1.2010 – Franz Josef glacier
Další den na cestách, další zážitky z Jižního ostrova. Tentokrát nás nohy nesly k ledovcům.
Ráno v kempu bylo klidné a my jsme už jako poslední začali balit. Ještě jsme se vykoupali v jezeře a vydali se k ledovci Franze Josefa. Maorové jej nazývají „Ka Roimata o Hine Hukatere“, což v překladu znamená: Slzy lavinové dívky. Legenda vypráví o dívce, která v horách ztratila svého milého a záplava jejich slz, zmrzla v ledovec.
Cestou k ledovci jsme se nechali zlákat billboardem, který ukazoval vyhlídkové lety helikoptérou. Při příjezdu zrovna malá helikoptéra přistávala. Zasněně jsme se na ní dívali a začali se domlouvat, že i my by jsme mohli něco takového zkusit.
V informacích jsme se ptali provozovatele na ceny, kam až vrtulník letí a jakou dobu. Nechtěli jsme se ale hned vzít první nabídku a proto jsme pokračovali dál do města. Ve městských informacích nám poradili, že cena se dá mírně usmlouvat a levnější už to jinde nebude. Takže po další rychlé domluvě jsme se nadšení vrátili k místu startování helikoptér. Jirka cenu vážně usmlouval a tak jsme začali chystat foťáky a kamery na let.
Ještě chvilku jsme museli počkat, než se pilot vrátí, ale za chvíli už byl v dáli slyšet zvuk blížící se helikoptéry. Dostali jsme několik instrukcí jak nastoupit, zapásat se a co nemáme dělat. Nadšení v nás stoupalo a srdíčka nám bušily v rytmu otáčející se vrtule. Nastoupili jsme dovnitř a nasadili si sluchátka, ve kterých nás vítal mladý pilot jménem Andrew. Já jsem mu moc nerozuměl, ale kluci spokojeně přikyvovali. Jirka s Alešem seděli vepředu, já s Honzou jsme zaujali místa vzadu.
Hluk helikoptéry se zvyšovat a celý stroj se mírně třásl. Najednou jsme začali stoupat a už mírně nad zemí Andrew ostře otočil a letěl podél úbočí hor. Vítr si s námi dost pohrával a některé silnější poryvy s námi házely, jako s nafukovacím balónkem. Kopírovali jsme hory a koukali na ledovcovou řeku, lesnaté kopce a modrou oblohu bez mráčků. Andrew povídal o krajině, kterou jsme zrovna prolétávali a my jsme natáčeli a fotili všechno, co se naskytlo.
Na cestě zpátky Jirka poprosil o nějaký akrobatický prvek, či nějakou zvláštnost. Andrew se jen pousmál a klesnul s námi hodně nízko k řece a svým letem jí začal přesně kopírovat. Připadali jsme si jako ve filmu. Houpavé pohyby helikoptéry a následný drop („akrobatický prvek“, při kterém se s helikoptérou začne prudce stoupat a hned prudce klesat), nám však rychle připomněly, co jsme měli k snídani. Celý let jsme zakončili hladkým přistáním, fotkou u mašiny, se kterou jsme letěli a od společnosti jsme dostali taky „diplom za statečnost“ jako upomínku. Všechno to v nás nechalo příjemný pocit.
Chvilku jsme ještě chodili kolem břehu ledové řeky. Prohodili pár slov se zlatokopem, který prohledával břehy a zvláštním strojem vysával štěrk, ze kterého se zlato odstřeďovalo. Pak jsme se ale vydali dál až do městečka Franz Josef.
Ve městě jsme prošli pár obchodů a taky informační centrum. Počasí bylo stále hezké a tak jsme se ještě rozhodli jít na malou procházku, která vedla na vyhlídku ledovce. Zapadající slunce pěkně probarvilo přírodu jemným žlutým světlem a odraz hor s ledovcem v jezírku nám nemohl uniknout.
Při zpáteční cestě do kempu jsme ještě zastavili na druhé straně jezera, kde do vody zasahovalo malé molo. Studená voda nás ochladila a příjemně osvěžila. Honza s Alešem se pak v kempu vrhli na vaření večeře, když jim uprostřed kuchtění došla plynová bomba. Kluci ale bez větších problému dovařili všechno na ohni. Mírně se zatáhla obloha, ale i tak si paprsky našly místa kudy proniknout. Večer už jsme jen odpočívali a užívali si klidu přírody a šumění jezera.
Druhého dne jsme se vydali delší stezkou až k místům, kde ledovec dosahoval a zespod něj tekla tyrkysově ledová řeka. Po této stezce proudí denně stovky turistů, takže je cesta k němu lehce přístupná a vcelku nezajímavá.
U ledovce jsme pořídili pár snímků, vyfotili si i okolní vodopády a zdejší přírodu.
K večeru jsme se opět vrátili do kempu, uvařili večeři a opět jen v klidu odpočívali u jezera.